Přejít k hlavnímu obsahu

Romány

Sittafordská záhada

Anglický název
The Sittaford Mystery
Originální rok vydání
1931
Hlavní postavy
Další zpracování

TV adaptace

Při malé spiristické seanci u paní Willetové dojde k něčemu velice podivnému. Ťukající stoleček předá zprávu, že kapitán Trevelyan – důvěrný přítel majora Burnabyho, rovněž účastníka seance – je mrtev.  Burnaby se samozřejmě tváří, že podobným nesmyslům nevěří, ale nakonec podlehne tísnivým obavám a za svým přítelem se vypraví do malé zasněžené vesničky Sittaford, kde se jeho nejhorší obavy potvrdí.

Záhada Sedmi Ciferníků

Anglický název
The Seven Dials Mystery
Originální rok vydání
1929
Zajímavosti

Ciferníky napsala Agatha Christie v roce 1928 a dá se říci, že po dvou protrpěných knihách – Velká čtyřka a Záhada Modrého vlaku –, které vznikaly ve velmi obtížném období manželské krize a rozvodu, se právě Záhadou Sedmi Ciferníků vrátila Královně detektivek spisovatelská sebedůvěra.

Sama autorka označila příběh za volné pokračování románu Tajemství Chimneys (1925). A skutečně se zde setkáváme se stejným prostředím venkovského sídla Chimneys a také s několika postavami ze zmíněného románu, například s vrchním inspektorem Battlem, plukovníkem Melrosem či Paličkou.

Detektiv
Hlavní postavy
Další zpracování

Zámožní manželé Cooteovi mají rádi společnost mladých lidí, a tak jich pár pozvou těsně předtím, než jim vyprší nájemní smlouva na sídlo Chimneys. Jeden z nich, Gerry Wade, má velké problémy s ranním vstáváním. Kamarádi si na něj vymysleli malý žertík – nakoupili osm budíků a nastavili je v jeho pokoji na 6.30. Druhý den ráno očekávají jejich mohutné řičení, které ale na Gerryho nemělo pražádný vliv. V tu dobu už totiž byl mrtvý. A jeden budík chyběl...

Tajemství Chimneys

Anglický název
The Secret of Chimneys
Originální rok vydání
1925
Zajímavosti

Špionážně laděný příběh z roku 1925 sice nepatří k nejlepšímu, co Agatha Christie napsala, ale i tato knížka je lehce napsaná. S některými jejími postavami – jako například Lady Eileen alias Palička, její otec či kriminalista Battle – se navíc setkáme také v zdařilejšímu příběhu Záhada Sedmi ciferníku. Battle vystupuje ostatně i v dalších knihách, v Kartách na stole ve společnosti Hercula Poirota, paní Oliverové a plukovníka Race.

Detektiv
Další zpracování

Divadlo

  • Chimneys – Agatha Christie napsala divadelní verzi svého románu v roce 1931, na který se chystala rovněž premiéra, k níž však nakonec (neznámo proč) nedošlo; rukopis hry byl nalezen po 70 letech a světová premiéra se uskutečnila v Kanadě v roce 2003 (britská premiéra 2006; v ČR zatím neuvedeno).

TV

  • Tajemství Chimneys – epizoda ze seriálu Slečna Marplová (v hlavní roli Jula McKenzie) 2010, přestože v knižní předloze nevystupuje

Komiks

  • Le Secret de Chimneys – or. 2002, adaptace François Rivière, illustrace Laurence Suhner

Anthony Cade pracuje jako průvodce v Africe, když mu jednoho dne jeho kamarád nabídne, aby do Anglie doručil paměti hraběte Stypltiče, bývalého premiéra balkánského státu jménem Herzoslovensko, a také několik milostných dopisů, které napsala Virginia Revelová. O paměti je v Anglii velký zájem a ani na mrtvolu se nemusí dlouho čekat.

Tajemný protivník

Anglický název
The Secret Adversary
Originální rok vydání
1922
Zajímavosti

První detektivní román Záhada na zámku Styles se nestal přímo bestsellerem a Agatha Christie se po jeho vydání možná i z tohoto důvodu necítila být profesionální spisovatelkou. Její tehdejší manžel Archie se ji však snažil přesvědčit, aby pokračovala dál. Přesvědčil. Chyběla už jen inspirace. Ta se dostavila jednoho dne, kdy Agatha čirou náhodou zaslechla v čajovně rozhovor dvou lidí o jakési Jane Fishové. Napadlo jí, že by to mohl být dobrý začátek nového příběhu – jméno, které někdo zaslechne v čajovně, jméno poměrně neobvyklé, takže ho jen tak nezapomene.
A tak se poprvé objevil sympatický pár dobrodruhů – Tommy Beresford a Tuppence Cowleyová, v českých překladech zvaná Pentlička. Do jisté míry se tito dva dají považovat za poněkud zromantizovaný obraz manželů Christieových. Navíc se Christie podařilo stvořit dvojici, která oproti Poirotovi či slečně Marplové stárla zhruba podle toho, jak plynul reálný čas, a která se objevila i v jejím vůbec poslední knize Brána osudu z roku 1973.

Sama autorka později vysvětlila, že tato kniha neměla být detektivkou, ale špionážním románem, který se – podle jejích slov – píše snadněji a také je to pro ni větší zábava než psaní klasické detektivky. Nakladateli se Tajemný protivník moc nezamlouval a váhal, zda ho vůbec vydá. Nakonec se tak stalo (teprve poté začaly v roce 1923 časopisecky vycházet povídky s Herculem Poirotem). Nešlo zase o žádný obrovský trhák, a tak Agatha Christie stále nebyla přesvědčena o tom, že se již stala profesionální spisovatelkou. 

Tajemný protivník je první ukázkou provázanosti knih s různými pátrači: krátce se zde totiž mihne policsta jménem Japp… 

Podle této knihy vznikla vůbec první filmová adaptace díla Agathy Christie – německý němý film z roku 1929 (viz níže).

Hlavní postavy
Další zpracování

TV

  • Die Abenteurer, G. m. b. H., 1929 – němý německý film 
  • The Secret Adversary, 1983 – v hlavních rolích Francesca Annis a James Warwick, s českými titulky vydal na DVD v roce 2010 Amercom
  • Tajemný protivník – první tři epizody seriálu Tommy a Pentlička (or. Partners in Crime), které BBC uvedla v roce 2015, v ČR uváděno jako dvě epizody delší stopáže

Komiks

  • Mister Brown – or. 2003, adaptace François Rivière, illustrace Frank Leclercq
  • Mister Brown – or. 2017, adaptace Emilio van der Zuiden

Není to dlouho, co skončila první světová válka, kdy Tommy sloužil v armádě a Pentlička byla ošetřovatelkou. Nyní jsou oba ještě svobodní, bez zaměstnání a bez prostředků, ale plni odhodlání něco se svým životem podniknout. Odvážně spolu zakládají kancelář Mladí dobrodruzi, a sotva stačí svůj nápad promyslet, dostanou první zakázku. Náhodně vyslovené jméno je doslova vrhne do rozjeté nebezpečné akce. V sázce je budoucnost Anglie, jíž hrozí minimálně změna vlády, ale možná i další válka. Hledá se totiž dávný dokument, který by v rukou protivníka způsobil skutečnou katastrofu...

Temný cypřiš

Anglický název
Sad Cypress
Originální rok vydání
1940
Zajímavosti

Temný cypřiš by mohla být dobrá kniha, ale uškodilo jí to, že se v ní objevil Poirot. Stále jsem měla pocit, že mi na ní něco vadí, ale na to, co to je, jsem přišla, až když jsem si ji po nějaké době znovu přečetla.’ To prohlásila o svém 35. detektivním počinu Agatha Christie v únoru 1966 v rozhovoru pro londýnské Sunday Times. Kritici (a pravděpodobně ani většina čtenářů) s autorkou však nesouhlasili. Jde o knihu, která se od ostatních detektivních románů Královny zločinu odlišuje větším emocionálním nábojem a poměrně silným elegickým laděním.

Temný cypřiš věnovala autorka Peterovi a Peggy McLeodovým, lekářskému manželskému páru, který vedl ve třicátých letech činnost nemocnice v syrském Mosulu. Tedy v době, kdy se do Sýrie Max a Agatha Mallowanovi často vydávali na archeologické výpravy.

Název knihy (v originále Sad Cypress) Agatha Christie převzala ze Shakespearova Večeru tříkrálového. Shakespeare ji tak inspiroval jako v případě Času přílivu / Na vrcholu vlny nebo anglického názvu detektivky známé česky jako Dům u kanálu.

Doktor Peter Lord, který kontaktuje Hercula Poirota, říká, že o něm slyšel od Stillingfleeta – to je narážka na povídku Sen, publikovanou ve sbírce Královský rubín.
Detektiv
Další zpracování

TV

Elinor Carlislová se ocitla před soudem, obviněná z vraždy Mary Gerrardové. Celý příběh však začal v den, kdy Elinor a její snoubenec Roddy obdrželi anonymní dopis. Neznámý pisatel je vyzývá, aby si dali pozor na někoho, kdo se snaží vloudit do přízně Elinořiny tety Laury a dopomoci si tak k jejímu nemalému dědictví. Elinor a Roddy se jedou na vážně nemocnou tetu podívat a zjistí, že tou záhadnou osobou je Mary, dcera správce, se kterou si oba jako děti hrávali. Roddy se do ní okamžitě bláznivě zamiluje. Teta Laura umírá, aniž by po sobě zanechala poslední vůli.

Brána osudu

Anglický název
Postern of Fate
Originální rok vydání
1973
Zajímavosti

Při čtení Brány osudu, která je posledním napsaným titulem Agathy Christie, je třeba mít na paměti, že vyšla, když jí bylo 83 let. V době, kdy už měla za sebou celou řadu nejen úspěšných, ale také dobrých knih. Brána osudu – podobně jako Cestující do Frankfurtu – je tak ovlivněna stářím autorky. Příběh obsahuje různé nepřesnosti nebo logické nesrovnalosti.  
Česká vydání z roku 2015 jsou textově identická a liší se pouze grafickou úpravou knihy. Vyšla jak v tradiční tzv. černé řadě, tak v edici s novou grafickou úpravou, v níž dosud vyšly pouze poirotovské detektivky.

Hlavní postavy

Manželé Tommy a Pentlička Beresfordovi, kteří (oproti například Poirotovi) v knihách Agathy Christie postupně stárli zhruba podle plynutí času v reálném světě, se rozhodnou odebrat na odpočinek a vyberou si nové bydlení. V domě objeví knihy po původních majitelích, mezi nimi i Červený šíp Roberta Louise Stevensona. V knize jsou některá písmena podtržena a dohromady dávají zprávu o jakési Mary Jordanové, jež nezemřela přirozenou smrtí. Ideální příležitost pro pátrání…

Kapsa plná žita

Anglický název
A Pocket Full of Rye
Originální rok vydání
1953
Zajímavosti

Podobně jako například Deset malých černoušků i Kapsa plná žita je pozoruhodná tím, že se děj knihy odvíjí od dětské říkanky. Agatha Christie věnovala tuto knihu muži jménem Bruce Ingram. Byl to vydavatel časopisu Sketch, kterému se líbil Poirot v Záhadě na zámku Styles a požádal mladou autorku o dvanáct příběhů s tímto belgickým detektivem. K příběhům (vydávaným od března 1923) vznikly i ilustrace, včetně Poirotova portrétu. Ten sice nebyl úplně podle představ stvořitelky slovutného Hercula, ale i tak patřil mezi nejzdařilejší podobizny, které se v dalších letech objevovaly na přebalech knih s Poirotem. Když došlo v roce 1924 k vydání zmíněných 12 povídek v knižní podobě (Poirotova pátrání), Agatha Christie dokonce trvala na tom, aby se na obalu objevila právě ilustrace ze Sketche.

Říkanka, podle níž se Kapsa plná žita odvíjí, figuruje i v dalších dvou příbězích Agathy Christie – v povídce Píseň o šestipenci ze sbírky Záhadné zmizení lorda Listerdalea a v poirotovské povídce Čtyřiadvacet černých kosů, zařazené do sbírky Královský rubínPíseň o šestipenci je název říkanky (v českém překladu Kapsy plné žita jde o „píseň penízků“), čtyřiadvacet kosů figuruje v jednom verši.

Kniha vyšla v originále poprvé v roce 1953 – v době, kdy se příběhy slečny Marplové začínají objevovat častěji než dříve. V roce 1950 byla publikována Oznamuje se vražda, jen rok před Kapsou vyšla Smysluplná vražda.

Detektiv
Hlavní postavy
Další zpracování

Audiokniha

  • Kapsa plná žita – čtou Růžena Merunková (promluvy slečny Marplové) a Otakar Brousek mladší, v roce 2022 vydaly Voxi audioknihy

TV zpracování a film

Rex Fortescue je v kanceláři svého finančního impéria. Sekretářka mu přináší jeho oblíbený čaj. O chvíli později se Rex Fortescue svíjí v křečích a jeho poslední slova vrhají podezření na obsah čaje. Pitevní zpráva určila jako příčinu smrti otravu taxinem – alkaloidem, který se získává z tisu. Účinky taxinu se ale dostavují po jedné až třech hodinách. V čaji tedy nebyl. Inspektor Neele, který se případu ujímá, je zaskočen, když se dozví, že Fortescue žil se svou rodinou v domu U Tisu. Navíc měl mrtvý v kapse velké množství zrnek žita.

Dům na úskalí

Anglický název
Peril at End House
Originální rok vydání
1932
Zajímavosti

Léta 1929 až 1932 znamenala pro Agathu Christie rozvod, nové manželství a archeologické výpravy na Střední východ. Během těchto čtyř let napsala sedm knih, a tak není divu, že román Dům na úskalí byl prostě jedním z řady a autorka si ani nijak nepamatuje na to, jak tuto knihu vlastně napsala. Podle svých slov zřejmě použila zápletku, kterou měla vymyšlenou už předem. To měla dost často ve zvyku a i díky tomu pak pro ni v některých případech bylo obtížné vybavit si, kdy a za jakých okolností příběh vznikal. Věnování patřilo Edenu Phillpottsovi, který jako první četl rané povídky Agathy Christie, poznal její talent a dodal ji odvahu, povzbuzení a řadu dobře míněných rad.

Hotel Majestic, ve kterém jsou ubytovány postavy romány, inspiroval skutečný hotel: hotel Imperial v rodném městě Agathy Christie Torquay, ležícím v jižním Devonu. Z Torquay se zde stalo fiktivní město St Loo v Cornwallu a „dům na konci světa“ z knihy je inspirován domem stojícím na Rock Endu v Torquay.

Další zpracování

Divadelní adaptace

  • Hercule Poirot zasahuje, 1940 — autorem adaptace je Arnold Ridley; česká premiéra se uskutečnila roku 1966 v Divadle E. F. Buriana, text hry vydán v souboru Hercule Poirot zasahuje. Korunní svědek. Trojčlenka (Dillia, 1967)

TV adaptace a film

Komiks

  • Le Maison du péril — francouzsky 2009, adaptace Didier Quella-Guyot, illustrace Thierry Jollet, barvy Baloo

PC hra

  • Peril at End House, 2007

Poirot s Hastingsem se ještě ani nestačili zabydleli v hotelu, když Poirot klopýtne na schodech a přistane u nohou pohledné mladé dívky. Následuje pozvání na drink, při kterém vyplyne, že onou dívkou je poslední v řadě Buckleyů, kterým patří dům na ostrově nedaleko hotelu. Nick (tak se dívka jmenuje) vypráví o tom, jak v poslední době několikrát o vlásek unikla smrti. Jejich rozhovor je přerušen včelou, která proletí Nick kolem hlavy. Později však zjistí, že díra v klobouku nebyla od včely…

Cestující do Frankfurtu

Anglický název
Passenger to Frankfurt
Originální rok vydání
1970
Zajímavosti

V anglickém originále kniha vyšla poprvé v roce 1970, v den 80. narozenin Agathy Christie, a byla prezentována jako její 80. titul (bylo třeba počítat i americké povídkové soubory a romány publikované pod pseudonymem Marry Westmacott). Je třeba přiznat, že Cestující do Frankfurtu je stářím autorky ovlivněn a patří k jejím vůbec nejslabším pracím. Příběh již nemá takový spád a objevují se věcné chyby nebo nevyjasné momenty.
Někoho navíc může zklamat, že nejde o klasickou detektivku, ale o kombinaci špionážního příběhu (jež Královna detektivek občas psala) s románem líčícím různé hrozby, které mohou postihnout svět. 

Na začátku knihy je řazena předmluva Agathy Christie (česky částečně publikovaná už v doslovu Jana Zábrany k antologii Třikrát slečna Marplová), v níž komentuje svoji vlastní tvorbu a nápady, ale také tehdejší společenskou a politickou situaci. Právě obavy staré dámy možná zapříčinily, že tato kniha byla napsána.

V románu sice nenajdeme žádného z Velkých detektivů Agathy Christie, ale objevují se tu dva muži figurující jak v knihách s Herculem Poirotem, tak s Tommym a Pentličkou: plukovník Pikeaway a pan Robinson (ten vystupuje i se slečnou Marplovou).

Česká vydání z roku 2015 jsou textově identická a liší se pouze grafickou úpravou.

Hlavní postavy

Diplomatický úředník sir Stafford Nye, který se vrací domů z Malajsie, kde plnil své povinnosti, se kvůli mimořádnému přistání na nějaký čas ocitá v tranzitní hale frankfurtského letiště. Zde jej žádá o pomoc neznámá žena v ohrožení života. Aby vyvázla z nebezpečí, potřebuje získat Staffordovy doklady a jeho kabát — v přestrojení za muže odlétá do Londýna, zatímco Stafford Nye zůstává na letišti, omámen pivem, které o vlastní vůli vypil.

Plavý kůň

Anglický název
The Pale Horse
Originální rok vydání
1961
Zajímavosti

Kniha Plavý kůň je pozoruhodná tím, že se v ní opět setkáváme se spisovatelkou detektivek paní Aridne Oliverovou, která zde tentokrát nevystupuje po boku Hercula Poirota (resp. Parkera Pynea jako ve dvou povídkách), ale osamocená. Kromě toho se zde setkáváme rovněž s dvěma postavami z románu Karty na stole, kde se ostatně objevila i paní Oliverová. Sluší se upozornit, že jedna z postav je v Kartách na stole řazena mezi podezřelé, a proto je dobré číst nejprve Karty na stole.

Díky tomu, že si jedna zdravotní sestřička přečetla Plavého koně, se podařilo se zachránit dvouleté dítě, protože jí symptomy připomněly příběh.

V poměrně dlouhé předmluvě knihy Cestující do Frankfurtu se Agatha Christie zmiňuje o výmýšlení zápletek a píše zde i o nápadu na Plavého koně  jednou byla v kávárně v Chelsea a viděla jednu dívku, jak druhé vytrhla chumel vlasů.

Vedlejší postavy
Další zpracování

Audiokniha

  • Plavý kůň – čte Petr Jeništa, vydal OneHotBook v roce 2021

TV adaptace

  • Plavý kůň – britská televizní adaptace z roku 1997, na DVD vydal Amercom,
  • Plavý kůň – epizoda seriálu Slečna Marplová (v knižní předloze nevystupuje), v hlavní roli Julia McKenzie, 2010
  • Plavý kůň – epizoda seriálu Vraždy podle Agathy Christie s dějem přesazeným do Francie, 2016
  • Plavý kůň – britská televizní adaptace, 2020

Mark Eastrebrook v kavárně sleduje, jak si dvě dívky „vjedou do vlasů“. Přesněji řečeno jedna vytrhne druhé v hádce chumel zrzavých vlasů. Mark se ptá číšníka na zrzku a dozvídá se, že jde o Thomasinu Tuckertonovou. Asi o týden později nalezne Mark v novinách oznámení o její smrti. To inspektor Lejaune má na starosti vyšetřování vraždy faráře Gormana, kterého někdo ubil železnou tyčí.